Bílá místa na tvém těle,
děvče nejsou, je to tak.
Mám tě zmapovanou víc, než si sama můžeš přát,
ještě víc, než si sa ma můžeš přát.
Znám všechny ty ženy v tvém těle, všechny mě l jsem je v náručí,
s každou z nich jsem se dostal už po nocích do křížku.
A čerta mi záleží na tom, že tím,
kdo v područí tvých rozmarů, končí jsem vždycky já.
Co má být, jsem totiž tím,
kdo z tvý klenotnice má víc šperků, než by si mohl přát.
Jsem tím, pro koho tvý tělo bílý,
jak kvity kornoutice až k ránu voní, voní.
To já jsem tím, komu se tvý hlaně jak ta nečnice,
když tvý váh se na těle roztačí.
Co říct, tak už to bývá, noc a jenom večernice nás hlídá a v tvářích hoří,
jen zírá a v tvářích hoří.
Máš tělo jako vrba,
za noci když čekáš na spověď.
Máš tělo jako vrba,
samý otázky a žádná odpověď.
Samý otázky a žádná odpověď
Já cítím všechny ty ženy a
když tě svírám v náručí
Má představa o tom,
kdo z koho se rozpadá
Kdo je tu lovcem a kdo štvanou zvěří
Ná hle tím,
kdo v područí tvých rozmarů
Končí sem zase já
To já, co má být, jsem totiž tím, kdo z tvé klenotnice má bý t,
šperků, než bys si mohl chtít.
Jsem tím, pro koho tvý tělo býví,
jak květy kornoutice a škránu, voní, voní.
To já, jsem tím, komu se tvý dlaně,
ta nečnice, když smívá, se na těle rozpančí.
Co říct, tak už to bývá, noc a jenom večernice nás hlídá a v tvářích hoří,
jen zírá a v tvářích hoří.